Činnost družstva → Směrnice družstva → Zobrazená stránka ↓
Do rozšířené časti je nutné se .

Směrnice č. 3/2002 pro rozúčtování nákladů za spotřebované teplo pro vytápění, za spotřebovanou TUV a za VaS v domech spravovaných SBD Hlubina mezi konečné spotřebitele

Směrnice ke stažení (pdf, 109 kB)

Projednáno a schváleno na schůzi představenstva č. 21/2014 dne 8. září 2014
Viktorie Dešková v.r., předsedkyně představenstva

Úvod, technické zjištění

Obsah této směrnice je aplikací Vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj. č. 372/2001 Sb. v podmínkách SBD Hlubina, v jehož všech zúčtovacích jednotkách jsou instalována patní měřidla, zaznamenávající množství tepelné energie spotřebované pro vytápění, zatímco měřící zařízení, zaznamenávající množství tepelné energie spotřebované pro ohřev teplé užitkové vody (dále jen TUV) v těchto jednotkách, jsou instalovány ve výměníkových stanicích dodavatele. Výjimku tvoří zúčtovací jednotky s vlastní domovní stanicí TUV, jejichž patní měřidla měří dohromady teplo dodané pro vytápění i pro ohřev TUV, a dále zúčtovací jednotky vybavené vlastními plynovými kotelnami, kde vstupní měřidlo zaznamenává spotřebu plynu pro vytápění a přípravu TUV dohromady.

Pro určení množství studené vody (dále jen SV), spotřebované zúčtovací jednotkou, jsou všechny zúčtovací jednotky osazeny na patách domů (na hlavních přívodních potrubích) fakturačními vodoměry. Pokud se TUV připravuje pro zúčtovací jednotku přímo v domovní stanici nebo je pro ohřev TUV využívána domovní plynová kotelna, je v údaji fakturačního vodoměru SV obsaženo i množství SV pro přípravu TUV.

U konečných spotřebitelů jsou ve všech zúčtovacích jednotkách SBD Hlubina instalovány bytové vodoměry SV a TUV, jejichž údaje slouží k poměrovému rozúčtování nákladů za dodanou SV a TUV na tyto spotřebitele.

Na tělesech ústředního topení u konečných spotřebitelů jsou ve většině zúčtovacích jednotek instalovány odpařovací nebo elektronické indikátory topných nákladů, sloužící k poměrovému rozdělení spotřební složky nákladů za teplo spotřebované na vytápění.

Článek 1vymezení pojmů

Zúčtovací jednotka – bytový objekt (nebo jeho část), který má jedno společné odběrné tepelné zařízení a samostatné měření, které slouží ke stanovení výše nákladů za odebíranou energii k vytápění, nákladů za poskytovanou TUV a nákladů za vodné a stočné pro tento bytový objekt.

Konečný spotřebitel – nájemce bytu (nebytového prostoru) nebo vlastník bytové jednotky v domech, kde je správcem SBD Hlubina.

Podlahová plocha – plocha všech místností bytu či nebytového prostoru, kromě teras, balkónů, lodžií a vedlejších místností, které jsou umístěny mimo byt.

Započitatelná podlahová plocha – součet podlahových ploch jednotlivých vytápěných místností a podlahových ploch ostatních místností vynásobených koeficienty dle přílohy 1 k vyhlášce č. 372/2001 Sb., které zohledňují i místnosti bez otopného tělesa, které sousedí s místnostmi vytápěnými (viz příloha č. 1, část A, citované vyhlášky).

Zúčtovací období – dvanáctiměsíční období od 1.1 do 31.12. běžného roku.

Rozúčtování nákladů – rozdělení nákladů v zúčtovací jednotce za odebranou tepelnou energii k vytápění, za poskytnutou TUV a za vodné a stočné za zúčtovací období mezi konečné spotřebitele.

Vyúčtování – písemný doklad, na základě kterého se vyrovnají přeplatky a nedoplatky záloh, zaplacených konečnými spotřebiteli. Přeplatky a nedoplatky z rozúčtování nákladů za zúčtovací období i po zohlednění oprávněných reklamací.

Indikátory topných nákladů – elektronická nebo odpařovací měřidla instalovaná na topných tělesech, jejichž údaje slouží k poměrovému rozúčtování spotřební složky nákladů za odebranou tepelnou energii k vytápění mezi konečné spotřebitele.

Náměr – rozdíl mezi odečtem údaje měřidla na začátku a na konci zúčtovacího období.

Redukovaný náměr – náměr indikátoru topných nákladů, násobený korekčním koeficientem, zohledňujícím rozdílnou náročnost na potřebné množství tepla provytápění místnosti podle její polohy (umístění v zúčtovací jednotce, resp. umístění této místnosti v celém domě).

Koeficient rizika – číslo větší než jedna, stanovené rozhodnutím představenstva SBD Hlubina pro výpočet záloh za teplo pro vytápění, dodávku TUV a vodné a stočné jednotlivým konečným spotřebitelům. Koeficient rizika zohledňuje jisté časové zpoždění ve vydání předpisu záloh, které se předepisují k 1.7. běžného roku po rozúčtování předchozího období a změně v cenách, ke kterým dochází už v období mezi 1.1. a 1.7. a dále riziko při odhadu očekávaných spotřeb tepla, TUV a SV.

Vodoměry – měřidla pro měření SV nebo TUV, které se používají buď pro měření celkové spotřeby SV nebo TUV v zúčtovací jednotce (na patě domu), a nebo pro poměrové rozúčtování mezi konečné spotřebitele – jejich rozlišení je uvedeno vždy v textu dalších článků.

Článek 2 Obecná ustanovení

  1. Výši záloh na náklady za služby spojené s bydlením (resp. užíváním nebytového prostoru) schvaluje na základě doporučení správy družstva (podle čl. 40, odst. 2) Stanov SBD Hlubina představenstvo družstva. Na základě jeho rozhodnutí provádí správa družstva aktualizaci (změnu) výše záloh na náklady za služby nejpozději k 1.7. běžného zúčtovacího období. Správa družstva je oprávněna při změně cen nebo jiných podmínek poskytované služby změnit v odpovídající míře výši zálohy za náklady na tuto službu i k jinému termínu v průběhu zúčtovacího období.
  2. Není-li možné v zúčtovací jednotce s vlastním zdrojem tepelné energie nebo s vlastní předávací stanicí TUV určit odděleně náklady na tepelnou energii, spotřebovanou na vytápění a náklady na tepelnou energii, spotřebovanou na ohřev TUV, připadne 60% nákladů na vytápění a 40% nákladů na ohřev TUV.
  3. Bytové vodoměry jsou montovány ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb. o metrologii ve znění platných zákonů. Vyhláškou č. 285/2011 Sb. se upravuje a sjednocuje doba výměny vodoměrů na 5 let počínaje 1.1.2012, a to jak u vodoměrů na studenou vodu, tak na TUV. Konečný spotřebitel může kdykoliv požádat o přezkoušení svých vodoměrů autorizovanou zkušebnou prostřednictvím správy SBD. V případě, že vodoměr označí autorizovaná zkušebna za vyhovující, jsou náklady na úřední ověření přesnosti vyúčtovány žadateli. Pokud autorizovaná zkušebna zjistí, že ověřovaný vodoměr vykazuje zápornou odchylku (měří méně) než je povolená tolerance, pak se jím naměřená spotřeba pro rozúčtování nepřepočítává. Při zjištění plusové tolerance nad povolenou mez je odečtená „nadměrná“ spotřeba v posledním zúčtovacím období přepočtena ve prospěch žadatele podle nejvyšší odchylky uvedené v protokolu autorizované zkušebny. V období ověřování je odběrné místo konečného spotřebitele vybaveno jiným ověřeným vhodným vodoměrem tak, aby byla zachycována spotřeba průběžně v celém zúčtovacím období.
  4. Konečný uživatel je ze zákona povinen po předchozí výzvě správou SBD, resp. firmou, která je pověřena správou SBD činnost provést, zpřístupnit svůj byt (nebytový prostor) k provedení instalace a kontroly vodoměrů a 2x ročně k odečtení naměřených hodnot (získání tzv. „náměrů“). Totéž platí i pro výměny, resp. odečítání indikátorů topných nákladů, které je prováděno 1x ročně. Dále má konečný spotřebitel povinnost alespoň jednou měsíčně zkontrolovat funkčnost namontovaných měřidel a zjištěné závady bez zbytečného odkladu nahlásit správě  SBD, která zajistí provedení nápravy.
  5. Přepočet naměřených dílků na přepočtené u tepla provádí příslušná smluvní firma, která v případě nesrovnalostí u přepočtu dílků nese plnou právní odpovědnost.

Článek 3Rozúčtování nákladů za tepelnou energii k vytápění v zúčtovací jednotce

  1. Měsíční zálohy se konečným spotřebitelům na úhradu nákladů za tepelnou energii, spotřebovanou k vytápění, stanoví podle výše nákladů za minulé zúčtovací období a vývoje cen jako měsíční podíl z předpokládané roční ceny za tuto službu v jeho bytě (nebytovém prostoru). Přitom hodnota předpokládané roční ceny za tepelnou energii pro vytápění příslušného bytu (nebytového prostoru) se vypočte jako součin nákladů za vytápění v příslušném bytě (nebytovém prostoru) za minulé zúčtovací období, změny jednotkové ceny tepelné energie proti minulému zúčtovacímu období vyjádřené v procentech a koeficientu rizika, o jehož výši rozhodne představenstvo SBD.
  2. Při rozúčtování nákladů za tepelnou energii k vytápění se postupuje takto:
    1. celkové náklady zúčtovacího období za tepelnou energii na vytápění zúčtovací jednotky se rozdělí na složku základní ve výši 40% a složku spotřební ve výši 60%.
    2. základní složka nákladů se rozdělí mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné plochy jejich bytů nebo nebytových prostorů k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a užívaných nebytových prostorů v zúčtovací jednotce, a to i v případě, že některý byt nebo nebytový prostor je od vnitřního rozvodu vytápění odpojen.
    3. spotřební složka nákladů se rozdělí mezi konečné spotřebitele úměrně podle redukovaných náměrů indikátorů topných nákladů, za jejichž způsob stanovení plně odpovídá dle uzavřené smlouvy s SBD Hlubina odborná firma, která zpravidla odečty těchto indikátorů i provádí. Výpočtová metoda, použitá touto firmou musí zaručit, že rozdíly v nákladech na vytápění 1m2 započitatelné plochy nesmí u konečného uživatele v daném zúčtovacím období překročit hodnotu o 40% vyšší než činí průměr zúčtovací jednotky.
  3. Pokud se v zúčtovací jednotce instalují na topných tělesech indikátory topných nákladů, musí být namontovány na všechna topná tělesa v zúčtovací jednotce vyjma společných prostor. Konečný spotřebitel je povinen umožnit jejich instalaci, kontrolu a provádění odečtů. Odečty se provádějí 1x ročně, vždy na konci zúčtovacího období a konečný spotřebitel musí být o termínech těchto odečtů v předstihu informován provádějící firmou, nebo zprostředkovaně správcem domu podle znění jednotlivých smluv o provádění odečtu.
  4. Pokud konečný spotřebitel přes předchozí upozornění instalaci indikátorů topných nákladů nebo jejich odečet neumožní, nebo měřiče ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto uživatele spotřební složka nákladů 1,6 násobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů, připadající v zúčtovací jednotce na 1m2 započitatelné podlahové plochy.
  5. Při poruše indikátoru topných nákladů stanoví správa SBD velikost spotřební složky za dobu trvání poruchy kvalifikovaným odhadem podle dvou posledních zúčtovacích období.

Článek 4Rozúčtování nákladů za dodávku TUV v zúčtovací jednotce

  1. Měsíční zálohy na úhradu za poskytování TUV se konečným spotřebitelům stanoví podle výše nákladů za minulé zúčtovací období a vývoje cen jako měsíční podíl z předpokládané roční ceny za tuto službu pro příslušný byt (nebytový prostor). Přitom hodnota předpokládané roční ceny za poskytování TUV pro příslušný byt (nebytový prostor) se vypočte jako součin nákladů za TUV v tomto bytě (nebytovém prostoru) za minulé zúčtovací období, změny jednotlivých cen proti minulému zúčtovacímu období vyjádřené v procentech a koeficientu rizika, o jehož výši rozhodne představenstvo SBD.
    Při změně konečného spotřebitele v průběhu zúčtovacího období se novému spotřebiteli stanoví záloha za poskytovanou TUV paušálně ve výši měsíčního podílu ceny odpovídající roční spotřebě (resp. ceně) 30m3  TUV na osobu, užívající byt (nebytový prostor). Tedy např. při třech osobách v bytě je ekvivalentem cena 90m3 TUV/rok.
  2. Náklady na poskytování TUV v zúčtovací jednotce tvoří náklady za tepelnou energii, spotřebovanou na ohřev TUV a náklady za spotřebovanou vodu. Při rozúčtování nákladů za poskytování TUV se postupuje takto:
    1. celkové náklady zúčtovacího období za tepelnou energii spotřebovanou na ohřev TUV se rozdělí na složku základní ve výši 30% a složku spotřební ve výši 70%.
    2. základní složka se mezi konečné spotřebitele rozdělí podle poměru velikosti podlahové plochy bytů nebo nebytových prostor k celkové podlahové ploše bytů a užívaných nebytových prostor, a to i v případě, že byt nebo nebytový prostor je od vnitřního rozvodu vytápění odpojen.
    3. spotřební složka a náklady za spotřebovanou vodu pro přípravu TUV se mezi konečné spotřebitele rozdělí podle náměrů vodoměrů TUV instalovaných v bytech. V zúčtovacích jednotkách, které za dané zúčtovací období postrádají náměry bytových vodoměrů TUV, se spotřební složka nákladů na ohřev TUV a náklady za spotřebovanou vodu na přípravu TUV rozdělí mezi konečné spotřebitele podle průměrného počtu osob, užívajících byty v zúčtovacím období nebo v případě dohody všech konečných spotřebitelů podle poměru podlahové plochy bytu konečného spotřebitele k celkové podlahové ploše bytů a užívaných nebytových prostorů.
  3. Neumožní-li konečný spotřebitel instalaci vodoměru TUV nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jeho odečet, nebo ovlivní jeho údaj nebo jej poškodí, činí v daném zúčtovacím období spotřební složka nákladů na ohřev TUV a náklady za spotřebovanou vodu pro přípravu TUV trojnásobek průměrné hodnoty těchto nákladů v zúčtovací jednotce, které připadají na 1m2 podlahové plochy zúčtovací jednotky, přičemž výpočet se provede dle přílohy č. 2 citované vyhlášky.
  4. Není-li možné u konečného spotřebitele v daném zúčtovacím období z objektivních důvodů (dlouhodobý pobyt mimo byt, neuzavřené dědické řízení apod.) použít náměr bytového vodoměru TUV, použije se pro stanovení spotřeby TUV kvalifikovaný odhad správy SBD, který zohledňuje náměr v minulém zúčtovacím období a okolnosti pozdější.

Článek 5Rozúčtování nákladů za vodné a stočné

  1. Měsíční zálohy se konečným spotřebitelům na úhradu nákladů za vodné a stočné stanoví podle výše nákladů za minulé zúčtovací období a vývoje cen jako měsíční podíl z předpokládané roční ceny za tyto služby pro příslušný byt (nebytový prostor). Přitom se hodnota předpokládané roční ceny za vodné a stočné pro příslušný byt (nebytový prostor) vypočte jako součin nákladů za vodné a stočné v tomto bytě (nebytovém prostoru) za minulé zúčtovací období, změny jednotlivých cen proti minulému zúčtovacímu období vyjádřené v procentech a koeficientu rizika, o jehož výši rozhodne představenstvo SBD.
    Při změně konečného spotřebitele v průběhu zúčtovacího období se novému spotřebiteli stanoví záloha na vodné a stočné paušálně ve výši měsíčního podílu ceny odpovídající roční spotřeby 30m3 studené vody na osobu obývající byt.
  2. Při rozúčtování nákladů za vodné a stočné v zúčtovací jednotce se celkové náklady, odvozené od údaje fakturačního vodoměru na patě domu, rozdělí mezi konečné spotřebitele poměrově podle náměrů vodoměrů SV instalovaných v bytech (nebytových prostorech). V zúčtovacích jednotkách, které za dané zúčtovací období postrádají náměry bytových vodoměrů SV, se celkové náklady za vodné a stočné, odvozené od údaje fakturačního vodoměru na patě domu, rozdělí mezi konečné spotřebitele podle spotřeby určené v souladu s čl. 4 této Směrnice.
  3. Neumožní-li konečný spotřebitel instalaci vodoměru SV, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jeho odečet, nebo ovlivní jeho údaj, nebo jej poškodí, vyúčtuje správa SBD takovému spotřebiteli za vodné a stočné dvojnásobek ceny vodného a stočného, připadající v zúčtovací jednotce na 1m2 podlahové plochy, násobený velikostí podlahové plochy bytu (nebytového prostoru).
  4. Není-li možné u konečného spotřebitele v daném zúčtovacím období z objektivních důvodů (dlouhodobý pobyt mimo byt, neuzavřené dědické řízení apod.) použít náměr bytového vodoměru SV, použije se pro stanovení spotřeby SV kvalifikovaný odhad správy SBD, který zohledňuje náměr v minulém zúčtovacím období a při změně průměrného počtu osob, které byt užívají, se použije tzv. směrná spotřeba ve výši 30m3 na osobu a rok.

Ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb. a 120/2011 Sb. při nevpuštění do bytu při odečtu vodoměru studené vody bude uplatněna sankce ve výši 35m3 na osobu a rok.

Článek 6Vyúčtování nákladů za tepelnou energii na vytápění, nákladů za spotřebovanou TUV a nákladů za vodné a stočné

  1. Náklady na tepelnou energii za vytápění, náklady za poskytování TUV a náklady za vodné a stočné, připadající na konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce, se vyúčtovávají nejméně 1x ročně, a to nejpozději do 4 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. Správa SBD zajití, aby s konkrétním vyúčtováním byl písemně seznámen konečný spotřebitel. Obsah zúčtovacího dokumentu pro tepelnou energii za vytápění a za spotřebovanou TUV určuje paragraf 7 odst. 2 citované vyhlášky a tato ustanovení se přiměřeně použijí i pro vodné a stočné.
  2. Správa SBD seznámí konečného spotřebitele na jeho žádost s podklady, ze kterých vyúčtování vychází, případně se způsobem rozúčtování (nikoliv výší) nákladů mezi ostatní konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce.
  3. Lhůta pro uplatnění reklamací proti vyúčtování konečným spotřebitelům je 21 dní od doručení.
  4. Po uplynutí lhůty pro uplatnění reklamací konečných spotřebitelů provede správa SBD v případě jím uznaných reklamací do 30-ti dnů opravu vyúčtování a s touto opravou neprodleně seznámí písemně konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce.
  5. Nedoplatek nebo přeplatek, vyplývající z vyúčtování, je splatný do 7 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. Pokud byly uplatněny reklamace a došlo k jejich uznání, je konečný nedoplatek či přeplatek splatný nejdéle do 8 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období.

Článek 7účinnost směrnice

Tato směrnice nabývá účinnosti shodně s vyhl. č. 372/2001 Sb., v platném znění.

Účinnost směrnice od 9. září 2014.


Za správnost: Ing. Petr Kuča, ředitel správy

Směrnice ke stažení (pdf, 109 kB)